Podzimní počasí zvolilo sobotu 23.9. za chladnější den, doprovázený vytrvalým deštěm. Z lesů vzlínala pára a kdo mohl, zůstal schovaný doma. Přesto se však v Třebíči sešla skupinka mladých lidí, odhodlaní vstoupit do dobrovolných mírových složek OSN a pomáhat jiným.
Nebylo to pro ně však jednoduché. Účastníci zdravotnické zážitkové akce M*A*S*H museli nejdříve projít přednáškou o první pomoci, aby byli připraveni na to, co je venku čeká. Vyzkoušeli si zastavit krvácení pomocí tlakového obvazu. Zavázat a zpevnit poraněné části lidského těla. Transportovat raněné jen za pomoci svých svalů a běžných předmětu. A v neposlední řadě všichni účastníci zkoušeli oživovat resuscitační figurínu.
Krátce po výcviku následoval přesun do válkou postižené oblasti. Konkrétně do odlehlé vesnice, která nutně potřebovala lékařskou pomoc. Účastníci dostali k dispozici lékařské vybavení, mapu a několik krátkovlnných vysílaček pro komunikaci s velením a mezi sebou. To obtížné bylo totiž před nimi. Čekaly je výběhy do lesů a polí v okolí základny, kde se snažili podle popisu vojenského operátora najít raněného člověka a ošetřit jej, jak nejlépe to dovedou. A následně transportovat do bezpečí – do základny.
Naši dobrovolníci zprvu ošetřovali drobnější zranění a řešili problémy místních obyvatel. Vše běželo jako na drátku a celá akce by mohl úspěšně skončit, kdyby, jak už to ve válce bývá, si na vesnici nenárokovala právo vojenská vzbouřenecká jednotka. Té se humanitární aktivita a přítomnost sil OSN v jimi vyhlédnuté vísce pramálo líbila. Zpočátku, když účastníky potkali v terénu, probíhaly jejich střety spíše formou výhružek, ale vše se postupně přiostřovalo a bylo potřeba si při transportu raněných dávat pozor jak na kameny na cestě, tak na vojáky, kteří se nikým neomezeni toulali po okolí. K finálnímu střetu se vzbouřenci nakonec došlo, když se účastníci pokoušeli evakuovat raněné vojáky z vybouraného konvoje vojenských jeepů. Ti se ale nenechali odradit. I přes nebezpečí ohrožení vlastních životů ošetřovali pod hvízdajícími kulkami. Když už atmosféra nemohla být hustší, přijely spojenecké jednotky a s jejich pomocí se podařilo povstaleckou jednotku zatlačit a následně porazit.
Následná zpětná vazba u čaje umožnila účastníkům zjistit co udělali během celého večera dobře a u kterých zranění mají ještě drobné nedostatky, dostali také možnost doptat se na cokoliv, co se týkalo způsobů ošetření zranění, se kterými se setkali v terénu.
V neděli 24.9. ráno jsme se přesunuli ze základny v Dobré Vodě zpět do Třebíče a nezbylo nám nic jiného, než se rozloučit a rozejít se spokojení domů s nadějí, že se snad za rok opět sejdeme.
A co na to někteří naši účastníci?
Kateřina P.
Byla to moc zajímavá akce na které jsem se moc věcí naučila a bavila mě. Ten začátek, jak jsme byli poučeni o první pomoci a o tom, jak třeba v nebezpečí požáru můžu přenést člověka bylo super :). I to, jak jsme pak se starali o ty raněný bylo moc fajn. Moc jsem si to užila a na příští MASH rozhodně pojedu. :)
Kateřina N.
Zúčastnila jsem se zdravotnické zážitkové akce M.A.S.H, která musím říct byla naprosto skvělá a hrozně moc jsem si ji užila. Ze strany organizátorů byla naprosto úžasně odvedená práce a dozvěděli jsme se spoustu přínosných informací. M.A.S.H byla prostě jedna z nejlepších akcí, na kterých jsem kdy byla a myslím, že si ho celý náš tým moc užil, přestože jsme se všichni vraceli unavení a polomrtví :)
Babeta D.
M*A*S*H Na tuto akci jsem se těšila už od doby, kdy jsem se o ni dozvěděla. Jelikož jsem jela poprvé, tak jsem nevěděla, do čeho jdu. Slyšela jsem jen mnoho skvělých názoru na tuto akci. Moc jsem se těšila. Těšila jsem se tolik, až jsem si začala říkat: ,,Co když mě to zklame? Co když to nebude stát za to?" Bála jsem se ale zbytečně. Přednáška byla skvělá, hodně jsem se toho dozvěděla a poznala nové lidi. Na základně už jsem byla nervózní, co se bude dít. Zprvu to bylo velmi náročné a po první etapě jsem byla psychicky na nule. Naštěstí jsme se dobře zorganizovali a potom už to šlo jako po másle! Nosítka s raněnými téměř létala vzduchem a lékárničky se topily v bahně. Každému z nás se zatajil dech při průchodu střeleckou zónou k raněným. Ať to byla zlomená noha či střepy v obličeji, zvládli jsme to ve většině případů zachránit. Příjemné posezení u zpětné vazby bylo přínosné nejen pro pořadatele, ale i pro nás k rekapitulaci. A když už se ručičky na hodinách blížily ke čtyřce, usínal každý z nás se skvělým pocitem!