V pátek 11. září se v Třebíči začali scházet zatím nic netušící účastníci. Jakmile jsme byli všichni na místě, vysvětlili jsme pravidla hry. Jak si má každý počítat životy, jak se používají zvláštní schopnosti nebo třeba co dělat v případě jakéhokoliv problému. Pak už nám nic nebránilo v tom, abychom se vrhli na víkendovku samotnou!
Za dětmi přišel kapitán Chrastina s jeho společníky Kotáskem, Novotným a Vavrdou. Organizátoři na sebe tedy vzali role původních příslušníku operace, aby mohli celým dějem bezpečně provést. Od postav se tedy děti dozvěděli co je dnes vlastně za rok, jaké je situace v protektorátu a co je vlastně naším úkolem a misí. Dětem tedy bylo sděleno, že budou plnit hlavně zpravodajskou činnost, informovat Londýn o všech získaných novinkách a v neposlední řadě se snažit zorganizovat místní odbojovou organizaci.
Nastal čas vyrazit, děti byly poučeny o pravidlech seskoku a všichni jsme naskákali do aut, která představovaly letoun, a vyletěli vstříc naší cílové adrese: Kramolínu. Tam jsme samozřejmě nedorazili, celý program probíhal v Okříškách, ale dětem jsme pravidelně sdělovali místa, na kterých se daná činnost skutečně odehrála. Jakmile děti úspěšně vyskákaly z letadla, čekala je dlouhá cesta, během které se setkaly s mnohými komplikacemi. Museli přebrodit řeku, plížit se ulicemi města a schovávat se před německými hlídkami, než teprve dorazili ke smluvené adrese, na které se měly dočkat pomoci.
To se ale nestalo, místní parašutistům odmítli pomoci a tak děti neměly na vybranou a musely se vydat dál. Vřelého přivítání se dočkaly až na hájence Na ostrých, kousek od Myslibořic, kde je uvítal hajný Vitouš s jeho manželkou. Nyní bylo zapotřebí vystavět vysílačku, kontaktovat Londýn o průběhu výsadku a bylo hotovo. Navečeřeli jsme se, rozdali si hlídky a mohlo se jít na kutě.
Druhý den jsme začali brzo, abychom mohli stihnout vše, co jsme si naplánovali. Začali jsme blokem dovedností. To byl část programu, při kterém děti mohli obcházet stanoviště (první pomoc, lingvistiku, střelbu, zálesáctví) a získávat na nich zvláštní schopnosti. Za každou schopnost museli splnit náležitý výcvik. Účastníci mohli tedy klikovat, maskovat se, střílet vzduchovkou do terče anebo překládat německé texty. Následovala smutná novina, a to ta, že dochází jídlo. Děti se tedy museli rozdělit na skupinky a vydat se po konspiračních adresách, kde místní prosili o jídlo a pomoc. Ne všichni lidi byli ale ochotní, někteří na ně dokonce zavolali vojáky, jiní zase neměli sami co do úst, natož aby mohli rozdávat druhým. Děti se seznámili s různými názory a osudy a zjistili, jak se lidem během druhé světové války dařilo.
jakmile se všechny skupiny se získaným jídlem vrátily zpět, nastal blok povinností, při kterém se část děti vrhla na štípání a řezání dřeva, zatímco druhá si sedla k vysílačce a odposlouchávala, zapisovala a překládala německou komunikaci. Následoval zasloužený a vytoužený oběd.
Nutno zmínit, že předešlého dne po sestrojení vysílačky si děti domluvily setkání s místní odbojovou organizací, a to zítřejšího dne po obědě. Jelikož jsme ale nevěděli, kdy narazíme na německou hlídku nebo úředníka. Museli jsme si prvně zfalšovat německé průkazy. Jakmile bylo vše hotovo, nastal čas odchodu. Bohužel to ale nebylo tak jednoduché, nevěděli jsme totiž, kam se máme vydat. Místo souřadnic jsme totiž obdrželi šifry, které místo schůzky skrývaly. Jakmile jsme tyto šifry vyluštili, teprve jsme mohli vyrazit. Na místě došlo vyslýchání, nervóznímu přešlapovaní a nejistým pohledům. Ani jedna strana nevěděla, jestli může věřit té druhé. Nakonec se ale obě strany domluvili na večerní předávce zbraní a děti se mohly vydat zpět na základnu.
Nyní měly děti další příležitost získat zvláštní schopnosti a na hodinu se zase pustily do obíhání stanovišť a plnění výcviků. Z německé komunikace, kterou část děti před obědem vyslechla, bylo patrné, že nedaleko od hájenky je něco, o čem si němci vysílačkou povídali. Co to má být zač, se už z vysílačky zjistit nepodařilo. Museli jsme se tedy vydat na průzkum. Narazili jsme na vojenské ležení. Čekala nás tedy spousta plížení a napínání uší, neb jsme se snažili vojáky odposlouchávat a zjistit co nejvíc informací bude možné. Zároveň se nám podařilo zničit jim zásoby vody, pomocí síranu měďnatého, který jsme našli u nich ve skladu. My jsme se úspěšně odplížili pryč, zatímco německá jednotka se musela stáhnout, aby načerpala další zásoby vody.
Na základně už pro nás pan a paní Vitoušovi přichystali výbornou večeři. Po večeři jsme se měli setkat s onou odbojovou organizací, která nám měla předat zbraně a zásoby. Došlo ale k nejhoršímu: byli jsme zrazeni. Na místě nás čekaly jen nabyté zbraně a odjištěné granáty, a tak jsme se museli úprkem vydat zpět na základnu. Odbojová skupina, se kterou jsme se předtím setkali, musela skrývat nějakého konfidenta, který nás nahlásil gestapu a ti si pro nás přišli. Podařilo se nám dostat se zpět na hájenku. Bohužel, pro německé vojáky naše branka nepředstavovala žádnou překážku. Stačila jim jen chvilka, než ji odpálili a dostali se na základnu. Ta chvilka ale stačila i nám, abychom si sbalili svých pět švestek a utekli zadním vchodem.
Bez jídla, bez věcí a bez střechy nad hlavou jsme se nyní ocitli uprostřed ničeho. Podařilo se nám dostat se do bezpečí, ale ne na dlouho. Dětem se podařilo vzít s sebou vysílačku, takže jsme kontaktovali Londýn. Londýn nám sdělil, že můžou vyslat letadlo, které poveze poměrně velké množství materiálu, a když se nám ho podaří úspěšně převzít, měli bychom být schopni vyzbrojit další odbojáře a s jejich pomocí se vrhnout do boje proti němcům a probojovat se do bezpečí. Co jiného jsme mohli dělat?
Pomocí vysílačky jsme se spojili s dalšími odbojáři a domluvili si místo a čas, kdy jim zbraně a zásoby předáme. Když jsme uslyšeli vysoko nad zemí zvuk motorů, vrhli jsme se do akce. Na zem začaly dopadat těžké balíky plné oblečení, jídla, zbraní a jiného materiálu. Všechno jsme pobrali a čekala na nás poslední, ale nejtěžší část plánu.
Dostat všechen materiál přes německé hlídky. Bohužel, nenápadnou cestou to nevyšlo, a došlo na nože. Tedy spíš, na pistole. I přes všechny komplikace se ale materiál doručit podařil a společně s nově vyzbrojenými odbojáři se děti vrhly do boje proti oněm hlídkám. Naštěstí už ke střelbě nedošlo, němce jsme obklíčili a zajali. Tím končí příběh naší víkendovky.
